Vorlage:Infobox - umělec Osamu Okamura (* 22. August 1973 Tokio, Japan)[1] ist ein tschechisch-japanischer Architekt, Hochschullehrer und Experte für Stadtplanung und Urbanismus. Von Februar 2019 bis Januar 2023 war er Dekan der Fakultät für Kunst und Architektur der Technischen Universität in Liberec/CZ (TUL)[2][3]. Von 2005 bis 2012 war er Chefredakteur der Architekturzeitschrift ERA 21 und zwischen 2013 und 2017 Programmdirektor des internationalen Festivals und der Konferenz reSITE, die sich für lebenswertere Städte einsetzt[4]. 2014 wurde er vom Magazin Res Publica Nowa als einer der „New Europe 100 Outstanding Challengers“[5] ausgezeichnet – eine Ehrung für Persönlichkeiten, die zur Förderung weltbedeutender Innovationen in Mittel- und Osteuropa beitragen.
Er ist Autor des Buches Město pro každého[6] (Eine Stadt für alle), illustriert von David Böhm und Jiří Franta. Dieses Werk wurde 2022 mit dem DAM Architectural Book Award als eines der zehn besten Architektur-Bücher ausgezeichnet und erhielt 2021 den Bologna Ragazzi Award in der Kategorie „New Horizons“ für illustrierte Jugendbücher. Osamu Okamura ist der jüngere Bruder der Politiker Tomia Okamury und Hayata Okamury.
Leben
BearbeitenOsamu Okamura wurde in Tokio geboren und wuchs in Prag auf. Er studierte Architektur an der Fakultät für Architektur der Tschechischen Technischen Universität (ČVUT) in Prag und schloss 2000 bei Aleny Šrámkové ab. Außerdem studierte er Architektur bei Emil Přikryl, intermediale Kunst bei [Milan Knížák|Milana Knížáka] und Konzeptkunst an der Akademie der Bildenden Künste (AVU), wo er 2003 bei Miloš Šejn seinen Abschluss machte. 1996 absolvierte er einen Studienaufenthalt an der École d’Architecture in Nantes, Frankreich.[7]
Na AVU realizoval sociálně-ekologický projekt Znovuoživení bývalé jezuitské koleje v Jičíně (1999–2007)[8], spoluzaložil občanské sdružení Kolej v jednom kole (K1K)[9], s podporou Města Jičína, Nadace rozvoje občanské společnosti a nadace Open Society Fund Praha. Spolupracoval se sociálním ekologem Bohuslavem Blažkem. Po dokončení studií byl městem Jičínem pověřen vedením týmu zpracovatelů studie proveditelnosti Valdštejnská Eurouniverzita – Evropské konferenční a vzdělávací centrum Jičín (2004–2005), následnou architektonickou částí projektu navázali HŠH architekti (2007)[10].
Za koncept řešení interiéru vinotéky Modrý domeček v Dobřichovicích získal společně s Danielem Zissem zvláštní cenu poroty v soutěži Interiér roku 1999.[11] Realizace rodinného domu „s možností růstu“, v Bělkovicích-Lašťanech[12] (2008), byla zařazena do výběru 35 staveb ročenky Česká architektura 2007–2008.[13]
V letech 2003–2004 byl členem redakční rady architektonického časopisu Fórum architektury a stavitelství. Na architektonická témata přispíval externě do Českého rozhlasu ČRo3 Vltava (2004–2005), do Hospodářských novin (2011) a spolupracoval s Českou televizí (proStory, 2011). Byl šéfredaktorem odborného architektonického časopisu ERA21 (2005–2012), kde rozpracoval 50 témat současné architektury, od roku 2013 je členem redakční rady. Jako programový ředitel mezinárodní urbanistické konference a festivalu reSITE (2013–2017) se zaměřoval na specifická témata udržitelného rozvoje středoevropských měst, na nové ekonomické příležitosti, možnosti efektivnějšího sdílení, lepší zvládání migrace do měst nebo na inovativní technickou infrastrukturu. V letech 2015-2019 byl hlavním kurátorem společného výstupu evropského projektu o sdílení ve městech Shared Cities: Creative Momentum, 11 partnerů ze 6 zemí. Jedním z experimentálních výstupů se stala urbanistická performance Virtual Ritual režiséra Jana Mocka[14], v koprodukci Divadla Archa.
Od roku 2008 je za Českou republiku nezávislým nominátorem Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Ceny Miese van der Rohe. V letech 2009-2012 byl členem Umělecké a vědecké rady Fakulty umění a architektury TUL. V roce 2012 byl členem Rady expertů Evropské ceny za městský veřejný prostor. V letech 2015-2020 byl členem správní rady Nadace české architektury. V letech 2015–2021 byl členem Komise rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru Rady MČ Prahy 7. V letech 2019–2021 byl předsedou Komise Rady hl. m. Prahy pro umění ve veřejném prostoru, poté v letech 2021–2022 jejím členem. V letech 2021–2022 byl ambasadorem a členem umělecké rady pro přípravu kandidatury města Liberce na titul Evropské hlavní město kultury 2028. Od roku 2021 do 2023 byl členem vědecké rady Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Od roku 2022 je členem vědecko-umělecké rady Fakulty architektury ČVUT v Praze.
V roce 2013 byl grantistou programu Rok jinak Nadace Vodafone, ročního grantu na profesní rozvoj, s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o udržitelné architektuře a urbanismu.[15] V roce 2018 byl grantistou Fulbright-Masarykova stipendia pro neziskový sektor, s projektem transferu zkušeností z Nadace chicagské architektury do Nadace české architektury.[16]
Byl vyučujícím na Fakultě umění a architektury TUL (2020–2023), jako externista vyučoval na soukromé vysoké škole architektury Architectural Institute in Prague (ARCHIP) v Praze (2012–2019) a na Fakultě architektury Technické univerzity v Bratislavě (2011–2013). Od roku 2003 externě spolupracuje s americkou Syracuse University. V září 2023 byl hostujícím profesorem na japonské Tokijské vědecké univerzitě.
Na vzdělávacích programech pro veřejnost v oblasti architektury, městského plánování a urbanismu spolupracoval s Moravskou galeriií v Brně (Architektonické procházky, 2005-2011), 4AM Brno, forum experimentelle architektur ve Vídni, spolkem Kruh, Centrem pro středoevropskou architekturu (CCEA), Českými centry (diskusní cyklus O architektuře víc!, 2014), Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy – Centrem pro architekturu a městské plánování (CAMP), Institutem pro politiku a společnost, Belgrade International Architecture Week (BINA), Aspen Institutem Central Europe, Domem umění České Budějovice, Česko-německým fondem budoucnosti, Zentrum für Kunst und Urbanistik v Berlíně (ZK/U), Knihovnou Václava Havla v Praze (vzdělávací on-line video v rámci cyklu Maturita21, 2021), obecně prospěšnou společností Člověk v tísni (vzdělávací projekt Společně pro kvalitní život v metropoli, 2023), spolkem Pěšky městem (vzdělávací projekt Město očima chodce, 2023).
V roce 2019 podpořil iniciativu platformy Rekonstrukce státu jako jeden z patronů Mantinelů demokracie 2020.
V dokumentárním filmu Český žurnál: Bratři Okamurovi se veřejně přihlásil k tomu, že je gay.[17] V roce 2017 na Prague Pride vystoupil na podporu manželství pro všechny jako jeden z Pride Voices, inspirativních osobností, které pomáhají LGBT komunitě žít lepší život.
Je svobodný.
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandiduje jako nestraník na 6. místě kandidátky Zelených.[18]
Dílo
BearbeitenMěsto pro každého (Labyrint, Praha 2020) – kniha s podtitulem Manuál pro urbanisty začátečníky je úvodem do základních problémů současného města z pohledu městského plánování a urbanismu: monofunkční městské zóny, brownfieldy, suburbanizace, průmyslové parky, řídce osídlená města, smršťující se města, dopravní kolaps, zhoršující se kvalita životního prostředí, zanedbávání veřejného prostoru, gentrifikace a nedostatek dostupného bydlení, privatizace města, prázdné domy, stárnoucí bytový fond a realitní spekulace, nedostatečná nová výstavba, neexistence politického zadání, nedostatek participace. Problémově orientovaný výklad a několik inspirativních příkladů dobré praxe mají za cíl inspirovat čtenáře k hledání dalších a ještě lepších řešení.
Kniha Město pro každého vyšla v Německu pod titulem Die Stadt für alle (nakladatelství Karl Rauch Verlag, Düsseldorf 2022), v Číně pod titulem 适合所有人的地方 / Š'-che suo-jou ren ti ti-fang (nakladatelství Tiandi Publishing House, Chengdu 2023), v přípravě je japonské vydání pod titulem みんなの街 / Minna no machi (nakladatelství Kajima Institute Publishing, Tokio, vyjde na přelomu 2023–2024).
Odkazy
BearbeitenReference
Bearbeiten- ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
- ↑ http://tuni.tul.cz/rubriky/univerz ita/id:99539/osamu-okamura-je-jmenovan-dekanem
- ↑ https:// www.archiweb.cz/news/kandidatem-na-dekana-liberecke-fua-byl-jmenovan-jan-stolin
- ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
- ↑ https://visegradinsight.eu/app/uploads/2019/01/VI-vol-6-web.pdf
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ http://www.regionservis.cz/document/filename/3164/EVROPSK__KONFEREN_N__A_VZD_L_VAC__CENTRUM_V_JI__N_.pdf
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
- ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
- ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
- ↑ https://www.nakluky.cz/magazin/item/8348-nejmladsi-z-bratru-osamu-o kamura-jsem-gay-prozradil-v-novem-filmovem-dokumentu-bratri-okamurovi/
- ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
Externí odkazy
Bearbeiten- Commons: Neismark/Osamu Okamura – Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
- Vorlage:Wikicitáty
- Vorlage:NK ČR
- Alena Plavcová, Známé jméno: Okamura, příloha LN Pátek č. 40, 7. 10. 2011
- Osamu Okamura
- Rozhovor o projektu Shared Cities
[[Kategorie:Čeští architekti]]
[[Kategorie:Čeští skauti]]
[[Kategorie:Češi japonského původu]]
[[Kategorie:LGBT Češi]]
[[Kategorie:LGBT architekti]]
[[Kategorie:Čeští LGBT politici]]
[[Kategorie:Gayové]]
[[Kategorie:Absolventi Fakulty architektury ČVUT]]
[[Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze]]
[[Kategorie:Děkani Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci]]
[[Kategorie:Narození v roce 1973]]
[[Kategorie:Narození 22. srpna]]
[[Kategorie:Narození v Tokiu]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]