Diskussion:Burg Kyšperk (Letohrad)

Überarbeitung notwendig

Dieser Artikel ist verbesserungsbedürftig. Der Schreiber hat sich anscheinend auf die Angaben in den beiden Weblinks verlassen. Dort werden bspw. Ješek, Buzek, Jeniš, Zdeněk usw. als Namen von historischen Figuren genannt. Diese Bezeichnungen sind wahrscheinlich nicht die historischen, sondern die modernen Formen der Namen.

• Ješek kann bspw. eine Nebenform von Jan (lat. Johannes) sein: Jan z Falkenštejna
• Buzek ist sehr wahrscheinlich eine Fehlschreibung von Bušek welches wiederum eine Nebenform von Božislav/Bohuslav (lat. Bohuslaus, Bogislaus/Bogeslaus/Timotheus) ist: Bohuslav. Hier weitere Nebenformen dieses Namens: Bohouš, Bohuš, Bohoušek, Bohun, Boža, Božek, Slávek, Sláveček, Slav, Božo

Dass es sich wahrscheinlich um eine Fehlschreibung handelt, zeigt dieser Link: Historie obce Lukavice. Dort ist die Ortsgeschichte von Lukavice aufgeführt, ein Ort, dessen Geschichte eng mit der Burg verbunden ist.

„Lukavice pravděpodobně vznikla v první polovině 14. století v souvislosti s prováděním rozsáhlé osídlovací činnosti kolonizace v podhorské oblasti na pravém břehu Tiché Orlice. Osídlení této oblasti bylo spojeno se vznikem dvou panství - kyšperského a žampašského, která až do druhé poloviny 16. století měla často společné osudy. V době svého vzniku měla Lukavice na kyšperském panství význačné postavení - vedle hradu Kyšperka (jeho zbytky jsou dosud zachovány na Hradisku v blízkosti kaple Jana Nepomuckého nad dnešním Letohradem), byla hlavním jeho centrem, neboť zde byl farní kostel, ke kterému byla přifařena i další místa na panství včetně podhradí kyšperského hradu - dnešního města Letohradu. Lukavický kostel je poprvé doložen v seznamu far pražského arcibiskupství, který vznikl v kanceláři arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344 - 1350. A to je vlastně první známá písemná zmínka o Lukavici. Samotný nevelký gotický kostel je dodnes zachován jako presbytář nynějšího kostela.

Pomineme-li výše uvedenou zprávu o lukavickém kostele, tak první konkrétnější zpráva o Lukavici pochází z roku 1354, kdy se dozvídáme, že majiteli vsi byli Bušek z Kyšperka a Petr z Lukavice. Tato zpráva svědčí, že kromě majitelů kyšperského panství byli pány Lukavice i zemané sídlící přímo ve vsi a používající přídomku z Lukavice. O tomto rodu ani o jejich sídle ve vsi však nic bližšího nevíme. V roce 1358 je doložen jako majitel Lukavice opět Bušek z Kyšperka a Heřman z Lukavice, snad syn Petrův. Bušek z Kyšperka vlastnil Lukavici ještě v r. 1370, ale tehdy zde již neměl majetky místní zemanský rod, ale spoluvlastníkem vsi byl Buškův syn, Jeniš z Kyšperka. Všichni majitelé jsou uváděni v souvislosti s dosazováním farářů na lukavickou faru.

Po roce 1370 došlo blíže neznámým způsobem ke splynutí kyšperského panství se sousedním panstvím žampašským a vrchností Lukavice se stali majitelé Žampachu - Žampachové z Potštejna, potomci loupeživého Mikuláše z Potštejna, který zahynul r. 1339 v boji s markrabětem Karlem (pozdějším císařem Karlem IV.). Žampachové vládli Lukavici přes 200 let. Příslušnost Lukavice k Žampachu je poprvé doložena v roce 1369, kdy o obsazení zdejší fary rozhodoval majitel Žampachu, Mikuláš Žampach z Potštejna. Zprávy o Lukavici v době Žampachů z Potštejna jsou velmi skromné. Nejzávažnější událostí ve vnitřním životě vsi bylo to, že velká vesnice byla rozdělena na dva samostatné celky Horní a Dolní Lukavici. Toto rozdělení je doloženo prvně v roce 1510. Ve středověku procházela kolem Lukavice důležitá cesta spojující Náchod se Svitavami. Tato cesta vedla po trase dnešní "Příčnice".

V 16. století se Žampachové z Potštejna velmi zadlužili (souviselo to mimo jiné i s tím, že se neustále soudili se svými sousedy a proto museli často dávat své majetky do zástavy). Když v roce 1514 Jan Žampach z Potštejna zastavil část žampašského panství Mikuláši z Bubna, zvolil si Mikuláš za své sídlo Lukavici. Připomíná se zde až do roku 1544. Kde přesně ve vsi sídlil, však nevíme. Zřejmě též z finančních důvodů postoupil Janův syn Zdeněk Žampach dvůr v Horní Lukavici zemanovi Janu Dobešovi z Bezděkova s tím, že musí z tohoto majetku plnit poddanské povinnosti. V roce 1562 Jan Burjan Žampach zbavil Jana Dobeše plnění všech povinností a dvůr nad Horní Lukavicí se tak změnil ve svobodný zemanský statek. V r. 1590 potomci Jana Dobeše tento dvůr postoupili Albrechtovi z Bubna. V souvislosti s několika majetkovými převody v rodě pánů z Bubna nakonec dvůr připadl k žamberskému panství náležejícímu Bubnům. Dvůr byl zrušen a na jeho pozemcích vzniklo několik poddanských usedlostí. Ty potom až do roku 1848 náležely k žamberskému panství. Když na počátku 19. století byl za vlády rodu Parishů rozšiřován žamberský park, byly k němu připojeny i některé lukavické pozemky a tak změněna podoba nejsevernější části vsi.

Dolní Lukavice i větší část Horní Lukavice však zůstávaly nadále majetkem Žampachů z Potštejna. V r. 1568 došlo k rozdělení velkého žampašského panství mezi syny již zmíněného Zdeňka Žampacha. V souvislosti s tímto dělením se vytvořilo nově vymezené kyšperské panství a jeho součástí se stala Dolní i Horní Lukavice s výjimkou onoho svobodného zemanského dvora. V Dolní Lukavici se tehdy připomíná i panský dvůr. Na tomto nově utvořeném panství však Lukavice již nehrála tu význačnou roli, jakou měla na kyšperském panství 14. století. Nejdůležitějším místem panství bylo městečko Kyšperk (dnešní Letohrad). Výsadou Lukavice byla existence fary, k níž patřil i Kyšperk.

Kyšperské panství připadlo Čeňkovi Žampachovi, ale v době jeho nezletilosti jej spravoval nejstarší bratr Jan Burjan Žampach. Oba držitelé záhy nové kyšperské panství zadlužili a v r. 1574 jej musel Čeněk Žampach, aby získal peníze na zaplacení dluhů, prodat Janovi mladšímu z Valdštejna. Další majitel z rodu Valdštejnů Adam mladší prodal v roce 1601 kyšperské panství, včetně obou Lukavic, štýrskému šlechtici Jiřímu Štubenbergarovi ze Stubenberga.“

Hier wird ein Bušek z Kyšperka aufgeführt. Ohne Zweifel handelt es sich dabei um den im Artikel angegebenen "Buzek", denn das hier Beschriebene deckt sich z.T. mit den Angaben im Artikel für den Zeitraum 1350-1400.

Hier sind die verschiedenen Formen von Bohuslav in den lat. Urkunden u. Briefen aus Böhmen u. Mähren angegeben: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae ( RDB III., s. 821)

Nikolaus von Pottenstein auf Sandbach (Mikuláš Žampach z Potštejna) wird z.B. hier als Nycolaus de Potnsteyn erwähnt: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae ( RDB III., č. 70, s. 30 )Lat.. Man vergleiche hier die lat. Form mit der heutigen tschech. Form.

Hier werden die böhmischen Vornamen Ztonarius, Sdyzlaus und Sdezlaus genannt: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae ( RDB III., s. 288)

Es ist daher wünschenswert, die in den lateinischen Urkunden verwendeten Namen auf jeden Fall mit anzugeben, da diese manchmal erheblich von den heute verwendeten Formen abweichen können.

Ein gutes Beispiel hierfür liefert die Nachkommen-Liste des Zdenko von Sternberg.--2003:CF:3F1A:ABC:80B:A134:D551:A58E 16:09, 19. Jul. 2019 (CEST)